1. Pád modly
2. Každý z nás
3. Géniové
4. Černá svatozář
5. Věčný návrat
6. Jáma pekel
7. Zapálili jsme onen svět
8. Vykoupení
9. Útok

 

 

PÁD MODLY

Mohutný černý dým z útrob země
nebesa krvácejí,
rudé skrvny na sněhu zářícím
stále se zvětšují.
Je pravděpodobné
že někdo nahoře
marně a zoufale se snaží
smývat hříchy světa -
je těžké proklínat
co již dávno prokleto
nelze nic napravit
když sémě zla již dávno zaseto!
Tvůj pomník skrývají plameny hladové,
až k nebi zdvihá se dým.
My už budem umírat s požehnáním
ničitelů falešné víry!
Žalářníci nebes, váš ráj je vězením
dejte mi jediný pevný bod ve vesmíru -
peklo! Váš pomník rozdrtím
jediným úderem - posledním úderem!

 

 

KAŽDÝ Z NÁS

Vaše srdce přetékají hněvem
nemilosrdným,
chtějí se zbavit zátěže
pro kterou tam místo není,
těch prolhaných vředů
na bušících svalech
konečně svobodných,
teď už je to něco víc než
rouhání!
Odporné symboly svatého těla
sveřepé pohledy oběšenců
z jejich sádla jsou uhnětena
tisíce nožů vyrývá znamení
každý z nás zabíjí Boha!
Doneste k obřadu břemeno své
znetvořené k obrazu jeho
to astrální spojení velmi silné
jeho jádro musí být pobodeno.
Rozžhavené ocelové hroty
projíždějí tajícím voskem
zaniká svět podlých
věřících s dutým mozkem!

 

 

GÉNIOVÉ

Tak jako v smrtelné agonii
prožíváš život uplynulý
poslední západ slunce
promítá krvavé stíny
obrazy z druhého břehu
na stěně pohyblivé
úzkost podřizují hněvu
elementálové!
"Otče, proč si nás opustil?"
"Protože víra tvá je silnější než já!"
"Já vím, už tě nepotřebuji,
geniové bez pohřbu vcházejí."
Do říše strašlivých tajemství
kam mají přístup jen zemřelí
vedeni zákonem vítězství
nečekat co osud nadělí.
Na nás už neplatí terror
anděla sebeklamu
Leviathan
otvírá svoji tlamu!

 

 

ČERNÁ SVATOZÁŘ

Ty spatříš hořící černou svatozář
toho, jež káže nám
že život je přeludem
kynul ti - "za mnou pojď",
ty skryl jsi svoji tvář
marně jsi vážil pouť
za jeho pohledem
Až brány sedmi pekel
budou dokořán
pozdě je přemýšlet
co měl jsi dělat dřív
varuj se úmyslu vstoupit nepozván
tvou duši pohltí jen ledový masív.
Úlomky těžkých kovů
se řítí temnotou
dvě oči září v dáli
s klidem lhostejným
žádný tvor nepronikne jeho samotu
není-li Zlo živlem převládajícím
Boslestí existnece rázem pochopíš
bez formy Zlo, čisté v každém z nás
v tu chvili ucítíš
dech ďábla mnohem blíž
a žádné otázky už nebudeš si klást!

 

 

VĚČNÝ NÁVRAT

Na příšerných paprscích
vodních krystalů
mrazivou věčnou nocí
kmitají ohně
pomalé a tiché jazyky plamenů
doutnající zkázonosná vůle.
Vždyť sami sobě jsme
symbolem spásy,
nepřežijí nic netušící.
Pentagram na hrudi každého z nás
znamení vše vyjadřující.
Tentokrát nezazní žádný signál
vzbouření duší co nevrhaj stín
pekelné zvony jsou zborceny krví
a zvoní k věčnému návratu!
aarrrgh!
Dobře znám to místo, kam všichni stejně
patříme, nevěřte prohnanejm držkám pro-
roků, Bůh je teď náš sluha a Satan jak by
smet; Ty dva pacholci mě dávno pijou
krev.
A smrt je konec jenom pro někoho
zato my vám ještě ukážem
co to znamená, co to znamená,
dívat se Mistrovi do tváře!

 

 

JÁMA PEKEL

Vesnice hoří, nocí jdu sám
zkrátím si cestu přes pole, lán
obklopen dýmem, na konci sil
ač smysl neznám, jasný mám cíl.
Vědomí ztrácím a přece bdím
vede mě ďábel, tam dolu - k svým.
Snad jsem již mrtev pro tento svět
Satan však sílu vrácí mi zpět.
Konečně vidím pekelný chřtán
do žhavých temnot vřele jsem zván.
S tělem již nehmotným přícházím blíž,
za mnou se zavírá železná mříž.
Jáma pekel, stokrát prokletá
Jáma pekel, krví zalitá.
Teď sloužím ďáblu, smrtí a zlem
roznáším zkázu, jsem démonem.
V každém stavení černý oltář
na každém obraze je moje tvář.
S hrozivým smíchem vracím se sem
příznivci ďábla padaj na zem.
Černá je touha, bledá však krev
kdo není vyvolen, sklidí můj hněv,
Marně se pachtí, modlí a sní
démonem stát se ne každý smí.
Posedlí vztekem vesnici boří,
marně vše dělají, marně stoh hoří!

 

 

ZAPÁLILI JSME ONEN SVĚT

Stane se pravdou náš divoký sen?
Masakr hladových duchů
jen správně zacházet se skutečným zlem
demonům popřát sluchu.
Tisíce let mlha roztroušená
zakrývá propasti bezedené
zraky živých - hlubina nedozírná
saháme k odvaze šílené.
Zakleti ve sklalní dutině
polomrtví vzývají podsvětí
svíce života dohořívá líně
zbytečné jsou všechny oběti.
Druhá strana přestala existovat
dlouho tam bude jen věčný led
stolek již nemůže nám zprávu dát
zapálili jsme Onen svět!
Nastává noc duševních sebevrahů
neloučíme se však se světem
ledové krystalky vraždí již oblohu
konečně spatříme obrysy vzdálené.
Duše uprchlé z života vězení
na pevné zemi víc nespočinou
hmota se vypaří v okamžik zděšení
ve jménu ďábla nejmocnějšího.

 

 

VYKOUPENÍ

Žijete v truhlách naplněných jedem
venku na vás číhá jistá smrt
pořád je to lepší
naž večně chodit středem
deset tisíc mrtvol v rozkladu.
Zaháníte úzkost bojem s představami,
budoucnost je vždycky nejistá,
s obsahem lebky nevíte si rady
- tu se zrodí síla nečistá.
Koryta řek hučí roztaveným zlatem
stejně jako v žilách vaše krev
je jen otázkou času kdy vylije se zbřehů
otrávený pramen,
dřímájící hněv.
Na opačné straně
až za horoucím peklem
vykoupení čeká - proč ne hned?
Nesmyslný život
zalije černým světlem
jediný možný okult black!

 

 

ÚTOK

Dvakrát tisíc let pykáme za něco
co jsme nikdy neprovedli,
Dvakrát tisíc let trpíme za někoho,
koho jsme nikdy neviděli.
Tady a teď!
hnijeme za živa.
Tady a teď!
Bída, smrt a nuda!
Ten, kdo mi říká "nesmíš"
je mým nepřítelem úhlavním,
teď pozná co mi zakazoval,
malý, nepatrný útok útok začíná!
Starý, kulhavý pes musí být sežrán
vlastními dětmi,
neboť oni budou
pod praporcem silným
vládnout na Zemi!
Tady a teď -
Alfa i Omenge!
Tady a teď -
osud ve svých rukách!