OD OKULTISMU K ACH SYNKU SYNKU 

 

Je to možná s podivem, ale nejznámější českou metalovou kapelou ve světě je vedle Krabathoru pražské sdružení Master's Hammer, které tam zaujímá dokonce jakési kultovní postavení. Proč s podivem? Protože M.H. už čtyři roky nekoncertují a po vydání pozoruhodné druhé LP desky Jilemnický okultista (1993) se po nich doslova slehla zem. Nicméně M.H. nadále existují, třebaže jen na studiové bázi, kdy téměř vše mají na svědomí pouze dva lidé: kytarista a zpěvák František Štorm a klávesista a programátor Vlasta Voral. Důkazem je nové album Šlágry, vydané začátkem roku opět u francouzské firmy Osmose Productions, resp. jejího sublabelu Kron-H. Album svým způsobem šokující, které nemá prakticky nic společného s blackmetalovou minulostí kapely, a to nejen kvůli svému silně elektronickému charakteru. O tom se vás pokusí přesvědčit chystaná recenze kolegy Wünche i následující povídání s Frantou Štormem.

 

Co vás vedlo k tomu, že jste úplně přestali vystupovat?

 

Nebyl čas a taky jsme se chtěli dostat někam dál od metalu, kterej jsme hráli. Chtěli jsme se podstatně víc věnovat studiové práci, protože ta umožňuje daleko intenzivnější kontakt s muzikou samotnou. Koncerty sice udržovaly kontakt s publikem, ale to nebylo vždycky takové, jaké bychom si představovali. Vlastovi Voralovi se podařilo dát dohromady takové studio, která nám plně nahradilo živou kapelu. Po návratu živých bigbítových muzikantů netoužíme - na nahrávání si sice zveme různé hudebníky, ale z naprosto nerockových oblastí. Na Šlágrech to byli třeba lidi, co dělají vážnou hudbu - klarinetista a violista, dále zpěvačky z jedné rapové kapely apod.

(poz. aut.: V roce 1993 měli Master's Hammer jet oficiální evropské klubové turné, ale skupina samotná ho na poslední chvíli z několika různých důvodů zrušila.)

 

Nebylo rozhodnutí fungovat nadále jako studiový projekt inspirováno třeba i tím, že podobně pracuje Quorthon a jeho legendární skupina Bathory?

 

Myslím si, že ne - u něj i u nás to je dáno vnitřní potřebou dělat si vlastní písničky bez ohledu na mínění členů kapely a bez ohledu na to, jestli se budou lidem líbit, protože potřebuješ zaplnit sál. O to nám nikdy nešlo, nechtěli jsme se dostat do obecného vkusu fanoušků, i když se nám to před časem - ale bez našeho většího přičinění - stalo. Nepřipustíme, aby se naše tvorba stala součástí nějakého obecného názoru.

 

Říkal jsi, že jste se chtěli vzdálit od metalu, což Šlágry potvrzují - ale vydáváte u ortodoxně blackmetalové firmy Osmose Productions...

 

Šlágry nevyšli přímo u Osmose, ale u jejich pobočky Kron-H. Ta je určena právě pro kapely, které se rozhodly opustit blackmetalovej styl a hrát 'divnou' muziku.

 

Bude vůbec nové album k mání v Čechách?

 

Osmose a potažmo Kron-H tady nějakého distributora mají - bylo zahájeno jednání s Globusem. Jinak je distribuce zajištěna prakticky v celé Evropě, v USA, Kanadě, Brazílii, Mexiku, Austrálii a dokonce v Thajsku... Každopádně situace s Jilemnickým okultistou, kterého pro celej svět vydali Osmose, ale tisíc kusů pro Čechy a Slovensko jsme si vydali sami, se nebude opakovat - neměli jsme s tím zkušenosti.

 

Jak vlastně vznikla celá idea Šlágrů, tj. nápad udělat desku, složenou převážně z dost excentrických cover verzí různých známých skladeb?

 

Já to hodně zjednoduším: když Vlasta dobudoval nové studio Ivories, chtěli jsme vyzkoušet jeho možnosti a natočili jsme koledu Půjdem spolu do Betléma, kterou jsme si už kdysi prozpěvovali po hospodách s dost svérázným textem. No a následně nás napadlo podobným způsobem přepsat další písničky, které máme z různých důvodů v povědomí. Záměrem nebylo parodovat nebo zesměšňovat, ale z každé věci vytěžit její sílu nebo zvláštní atmosféru a zesílit to jiným způsobem instrumentace.

A proč vůbec převzaté věci? Dospěli jsme k závěru, že požadavek originality a původnosti dneska už asi nelze v žádném uměleckém oboru stoprocentně splňovat - všechno, co vidíme kolem sebe, jsou už jen parafráze toho, co už bylo tisíckrát zpracováno. Rezervy cítíme snad jen ve vážné muzice, ale do ní se ani v myšlenkách netroufáme pouštět.

 

Přibliž v kostce 'umělecký záměr' jednotlivých věcí na desce.

 

Všechno je vysvětleno v bookletu, ale budiž. Šavlový tanec, Aram Chačaturjan - to je vlastně dobrá bigbítová písnička. Nám jako předloha sloužila verze z dáveného elpíčka Ústřední hudby Ministerstva vnitra. Ach, synku synku  to jsme pojali jako takový melodram. V té době jsme dost poslouchali Alfréda Schnittkeho. Půjdem spolu do Betléma - koleda upravená do podoby pěkné pochodové písničky hrané vojenským promenádním orchestrem. Tympány, trubky, zvonkohra... Indiánská píseň hrůzy, naše vlastní věc: je tam parafráze na lidový text 'Kdybych já věděl, že zejtra umřu, dal bych si dělat dubovou truhlu'. Hudební nápěv je trošku podobný Alexandrovcům, písničce Salavili, salavili, nětrevožte soldat, což je náš oblíbený pijácký popěvek. Carl Czrny po. 849 - Czryny byl skladatel, který psal klavírní etudy. Zde tahle skladba jakoby mimoděk připomíná náš vztah k řemeslným stránkám hudby. Rock'n'roll Music Chucka Berryho: nesnášíme rock'n'roll jako takovej, a tohle je vysloveně hnusná píseň. Udělali jsme ji proto tak trochu laibachovsky. Vzpomínám na zlaté časy, to je píseň z Dobrého vojáka Švejka, kterou si zpívá opilý feldkurát Katz, když jede drožkou. Ona skutečně existuje, to není fikce, a je opravdu na nápěv lidové písně Včera jsem byl u muziky. Verdiho Nabucco, k tomu skoro není co dodat. Verdi ve svých operách používá v podstatě jen dva základní hudební náměty, které donekonečna opakuje, a my použili jeden z nich a udělali z něj takovou diskotékovou podivnost. Závěrečná Hlava Modernistova je naše úplně poslední metalová, tedy rychlá, tvrdá skladba. Jejím prostřednictvím se loučíme s blackmetalovými fanoušky. Text je morytát podobnej tomu, co jsme dělali už na Jilemnickém okultistovi.

 

Master's Hammer jsou v zahraničních undergroundových kruzích nesmírně uznávanou skupinou, některé mladší formace vás donekonečna označují za jeden ze svých inspiračních zdrojů... Jakej z toho máš pocit?

 

Samozřejmě mně to strašně těší, třebaže dneska už dělám něco jiného. Rád bych v souvislosti s mezinárodní popularitou zdůraznil to, že Master's Hammer vždycky zpívali v češtině, že jsme neudělali jedinou anglickou věc.

 

Čím si vysvětluješ současnou ohromnou renesanci black metalu?

 

Pořád vznikají různé sekty a myslím si, že černé, satanské tendence tu budou ještě silnější. Potřeba duchovního uspokojení, byť třeba v blbostech - v satanismu, v jehovistických úletech apod. - tu prostě je. Nechápu, proč se tyto potřeby soustřeďují právě do pop music, oblasti navýsost povrchní a profánní. Proto se snažíme v muzice nadále nehledat zbytečné duchovní významy, které tam nejsou.

 

Rozhovor pochází z březnového čísla magazínu ROCK & POP z roku 1996 a jeho autorem je Petr Korál. Děkuji Blackiemu za poskytnutí.