Podkrkonoší, opereta a František

Motto: Okultismus - víra v možnosti nadpřirozeného spojení s tzv. zásvětními jevy a bytostmi prostřednictvím magických úkonů. Jednou z forem je spiritismus neboli vyvolávání duchů zemřelých pomocí citlivých prostředníků - médií.

Tentokrát se přesuneme do doby, kdy veškerému kulturnímu dění vládla opereta a Podkrkonoším se jako horká láva rozlévá vlna okultismu, pokusů o komunikaci se záhrobím.

 

Zprvu byl okultismus pěstován krkonošskými tkalci v Turnově, ale záhy se rozšířil po celém kraji. A tak od přelomu století usedají ke spiritistickým seancím v Semilech, Železném Brodě, Nové Pace a Jilemnici staří i mladí, řemeslník s úředníkem, lékař i hrobník, zloděj i četník bez rozdílu. Následkem toho pochopitelně zanedbává se hospodářství a obyvatelstvo je demoralizováno...

 

To se slova ujal odborník na slovo vzatý, František Štorm, autor libreta k operetě Jilemnický okultista, která se nedávno objevila na našem trhu. Zasvěcení, kteří znají Františka nejen jako vyhledávaného výtvarníka, ale také jako zpěváka metalové skupiny Master´s Hammer, už jistě tuší, jak se zmíněná kapela k provedení operety postavila. Zvláště když prozradíme, že František všechny role včetně hostinského dcery Kalamárie a opilého sboru okultistů zvládl sám. Ale nechme se Mistrem zavést přímo tam, kde se děj jeho díla odehrává.

 

K Jilemnici mám sice hluboký vztah, už od doby, kdy mi tam jedna místní čarodějnice uzdravila bolavý záda, ale rád bych představil nejprve jiné podkrkonošské středisko okultních praktik, Novou Paku. Tam totiž stojí dům, který pro mě znamenal tak silnou inspiraci, že jsem o něm složil závěrečnou skladbu Jilemnického okultisty a zařadil ji na kompaktní disk jako bonus. Je to dům, který si dal postavit sochař Sucharda, proslulý hlavně odvážnou křivkou nadočnicových oblouků Palackého na pomníku, zdobícím pražské nábřeží. Podle diktátu soudobého vkusu nechal dům vyzdobit nejen veskrze nepovedenými porcelánovými talíři z dílny své sestry, ale především různými citáty, které mě přímo uchvátily svou krystalickou moudrostí. Třeba: "Dokud síla, hleďme díla, by památka po nás zbyla." No a uvnitř Suchardova domu, kde dnes sídlí muzeum, jsem objevil něco, co způsobilo, že po mě zůstane alespoň opereta: výstavu mediálních kreseb, které místní blouznivci pořizovali v tranzu. Navštívil jsem tu výstavu čtyřikrát a zatímco se nekulturní zbytek kapely opíjel v jakési knajpě, nejzajímavější exponáty jsem si vyfotografoval. A použil jako pomůcku k rozuzlení operetního příběhu. Jde totiž o jakousi dobovou fresku z roku 1913, kdy do Jilemnice zachvácené okultismem (okultisti se slézají v hostincích, čtou Voltaira Flammariona, což je inspiruje k neplacení daní, farář má prázdný kostel...) má z Vídně přijet hejtman von Satrapold, aby všechno zase srovnal do lati. Místo něj ovšem dorazí jeho pobočník a podlý zloděj Poebeldorf, vydávající se za svého pána. Jeho odhalení napomohou mediální kresby na stěnách vězení, které šmahem rozluští vyhlášené médium, půvabná Kalamária. A protože správná opereta má končit happyendem, děkuje v hostinci pravý hejtman místním okultistům vřele za záchranu své cti a majetku, se kterým se Poebeldorf chystal fouknout do Káhiry...

 

Takže jsme se seznámili s tvým dílem, ovšem nyní by bylo na čase uvést, kdo operetu vydal. Byl to stejně jako u prvého alba Master´s Hammer Monitor?

 

Ne, tentokrát jsme si poradili vlastní silou a Monitoru svěřili jenom distribuci. Kromě toho deska vychází u OSMOSE productions ve Francii jako LP a CD. Produkci albazajistil náš klávesista Vlasta Voral, v jehož studiu Ivories jsme také nahrávali. Tady bych rád poznamenal, že závěrečný Suchardův dům je výhradně moje vlastní dílo, nahrával jsem sám i basu, ba i bicí jsem si nakreslil na počítači. A má taky zvuk, že to každýmu posluchači musí urvat palici.

 

Na co tedy potřebuješ zbytek kapely?

 

Na to se, člověče, ptám už od roku 1987, kdy jsem Master´s Hammer založil. Na zkoušky to nechodí, chlastá to, z Berouna je to, jenom zdržujou..

 

No vraťme se raději k okultistům. Co takhle obal desky? Taky tvoje dílo?

 

Jistě. Fotil jsem ho u sebe v pracovně, nechybí na něm nic, co považuji za nutné k životu. Je tam kupříkladu turistický průvodce Riegrova stezka, dále kytara Tornado ze 70. let, cylindr, že ano, kazajka a košile, dalekohled - ten je taky potřebnej - no a potom taková dlouhá dýmčička, no a to dobře víme, k čemu ta je dobrá ...

 

Studoval jsi někdy problematiku okultismu hlouběji?

 

Necítil jsem nutnost, stačilo do Nové Paky přijet a zbytek udělal genius loci. Fungují tam totiž ty správné vibrace, jak tady správně říká Pinďa. Stolečky tam při seancích přímo lítají vzduchem a moje záda jsou už dobrý půlrok v pořádku. A tý inspirace co se tam všude povaluje.

 

Kdo ví, možná je to skutečně tak a ta inspirace se nalepí i na vás, když navštívíte novopacké Podkrkonošské muzeum v Suchardově domě. Na jeho fasádě si můžete přečíst a v operetě skupiny Master´s Hammer poslechnout, že

Umění ve štěstí - okrasa,

v neštěstí - úúútočiště.

Takže vzhůru za uměním a příště zase někam jinam.

 

Autorem rozhovoru je Marcela Titzlová. Poslal mi jej Jozev dŘevník.